Renata (47): „Nikdy jsem neměla svůj hlas. Jen její.“
Máma byla silná žena. Přísná, praktická, rozhodná.
Říkala mi, co si mám vzít na sebe,
kam mám jít na školu,
kdy je čas se rozejít a kdy se vdát.
A já… poslouchala. Protože to tak přece má být, ne?
Když jsem chtěla studovat výtvarné umění, řekla:
„Uměním se nikdo neuživí.“
Když jsem chtěla zůstat bezdětná, řekla:
„Dítě tě zachrání.“
A když umřela – najednou bylo ticho.
Žádný hlas. Žádný směr.
A já zjistila, že vlastně nevím, co chci.
Protože jsem nikdy neměla prostor to zjistit.
Ten večer jsem si sedla na postel.
Vzala papír a napsala první otázku:
„Co bych dělala, kdyby mi to máma nezakázala?“
Od té doby mám ten papír schovaný.
A vedle něj jsem přidala nový:
„Co dělám, protože to chci já.“
