Lucie (39): „Byla jsem víc sama – ale míň osamělá.“ Manžel odcházel pomalu.Nejdřív duševně, pak fyzicky.Nezájem, výčitky, ticho. Neodvážila jsem se odejít.Kvůli dětem. Kvůli hypotéce. Kvůli tomu, co by řekli ostatní. A pak odešel on.Bez varování. S jinou.Zůstala jsem s dětmi. Sama.A místo strachu přišel zvláštní klid. Poprvé jsem si mohla pustit hudbu, která se …

„Když jsem zůstala sama s dětmi, všichni mě litovali. Ale já poprvé cítila svobodu.“ Pokračovat ve čtení »

Simona (36): „Když jsem si lehla, slyšela jsem v hlavě výčitky.“ Rodiče mě učili, že pilná práce je ctnost.Že odpočinek je pro slabé.A že hodnota člověka se pozná podle výkonu. A tak jsem pracovala.Po škole na brigádu. Po práci na druhou.A večer ještě doma vařit, prát, plánovat. Každý mě obdivoval. „Ty toho zvládáš!“„Ty jsi nezastavitelná!“ …

„Měla jsem dvě práce, protože jsem si nedovolila být unavená.“ Pokračovat ve čtení »

Alena (60): „Lidi mi říkali, že jsem silná. Ale já nechtěla být silná. Chtěla jsem ho zpátky.“ Byli jsme spolu skoro čtyřicet let. Znali jsme se od střední. Měli jsme svoje rituály, svoje ticho, svoje písničky. A jednoho dne přišel infarkt. A bylo po všem. Všichni říkali, že to přejde. Že čas hojí rány. Že …

„Když mi zemřel manžel, každý říkal, že čas to zahojí. Ale co když nechci zapomenout?“ Pokračovat ve čtení »

Daniela (38): „Zvykla jsem si, že všechno špatně je moje vina.“ Na začátku to byl sen. Pozorný, vtipný, ochranitelský. Nosil mi kávu, posílal zprávy, že mě miluje. A já byla šťastná. Pak začalo období „srandiček“. „Tyhle šaty tě dělají tlustou, ale hlavně že se cítíš sexy.“ „Neumíš ani uvařit brambory. Jsi k smíchu.“ A já …

„Byla jsem tak dlouho s někým, kdo mě ponižoval, že jsem tomu začala říkat láska.“ Pokračovat ve čtení »

Iveta (42): „Vždycky jsem byla ta, jakou mě ostatní potřebovali.“ Ve škole jsem byla tichá. Doma poslušná. V práci spolehlivá. Ve vztahu klidná, rozumná, usměvavá. Každý si mě chválil. A já měla pocit, že když budu bezproblémová, budou mě mít rádi. Jenže čím víc jsem se snažila zalíbit, tím víc jsem mizela. Když jsem byla …

„Po čtyřicítce jsem zjistila, že mě nikdo nikdy doopravdy nepoznal. Protože jsem nikdy nebyla sama sebou.“ Pokračovat ve čtení »

Renata (47): „Nikdy jsem neměla svůj hlas. Jen její.“ Máma byla silná žena. Přísná, praktická, rozhodná. Říkala mi, co si mám vzít na sebe, kam mám jít na školu, kdy je čas se rozejít a kdy se vdát. A já… poslouchala. Protože to tak přece má být, ne? Když jsem chtěla studovat výtvarné umění, řekla: …

„Moje máma mi celý život říkala, co mám dělat. A když umřela, nevěděla jsem, co dělat bez ní.“ Pokračovat ve čtení »