Monika (34): „Všichni mluvili o tom, že jsme mladí a můžeme mít další. Ale já chtěla jen to jedno.“ Byli jsme připravení. Vymalovaný pokojíček, vyprané oblečky, jméno napsané na kartičce v nemocnici. Byli jsme nervózní, šťastní, unavení. A pak se všechno zastavilo. Ticho. Lékař, který se omlouval. Porod, při kterém nepřišel křik. Jen pláč – …

„Naše dítě se narodilo mrtvé. A nikdo nám neřekl, že máme právo truchlit.“ Pokračovat ve čtení »

„Celý život jsem šetřila. A pak jsem si uvědomila, že nevím na co.“ Marie (63): „Měla jsem tři páry stejných kalhot. A strach si koupit čtvrté.“ Byla jsem vychovaná skromně. Maminka říkala: „Nevyhazuj, třeba se to ještě bude hodit.“ A tak jsem si všechno schovávala. Po výplatě jsem si nekoupila parfém, ale fazole do zásoby. …

„Celý život jsem šetřila. A pak jsem si uvědomila, že nevím na co.“ Pokračovat ve čtení »

Simona (50): „Celý život jsem dávala pozor, abych byla všude. Až jsem si nevšimla, že už nejsem nikde.“ Vždycky jsem byla ta, co organizuje. Dovolené, narozeniny, třídní srazy.Věděla jsem, kdo má kdy svátek, posílala přání, volala, když někdo onemocněl.Byla jsem v kontaktu se všemi – vzdálenými příbuznými, bývalými spolužáky, kolegy z bývalé práce. A pak …

„Když jsem slavila padesátiny, nikdo nepřišel. A já pochopila, že vztahy neudržují přání na Facebooku.“ Pokračovat ve čtení »

Kristýna (36): „Zatímco já učila dítě chodit, ostatní se naučili, jak přežít bez lidí jako jsem já.“ Měla jsem slušnou kariéru. Práce v marketingu, stabilní pozice, tým lidí.Pak přišlo dítě. A já si říkala, že pauza na pár let nevadí. Vždyť mateřství je přece jen jiný typ práce. Jenže když jsem chtěla zpátky, firma už …

„Po mateřské jsem se chtěla vrátit do práce. Ale svět mi mezitím utekl.“ Pokračovat ve čtení »

Lucie (41): „Lepší je jít sám, než stát vedle někoho, kdo vás nevidí.“ Byli jsme spolu patnáct let. Dům, dvě děti, pes.Na fotkách jsme vypadali jako šťastná rodina.Ale doma jsme kolem sebe jen procházeli. Ráno „čau“, večer „dobrou“. Žádné doteky, žádné otázky. Jen rutina. Ticho. Když jsem chtěla mluvit, říkal: „Zase ty tvoje emoce…“A já …

„Vždycky jsem se bála samoty. A pak jsem zjistila, že nejvíc sama jsem se cítila vedle někoho.“ Pokračovat ve čtení »

Dana (59): „Byla jsem srdcem firmy. Teď mě míjejí na chodbě jako kus nábytku.“ Když jsem nastoupila, firma měla patnáct lidí. Dělala jsem faktury, mluvila se zákazníky, vařila kafe.Všechno. Všichni mě znali. Šéf mi na Vánoce nosil čokoládu, kolegové mi říkali „naše Dana“. Pak přišli mladší. Rychlí, chytří, sebevědomí. Měli svoje konverzace, svoje vtipy, svoje …

„Odcházím z práce po dvaceti letech. Ne proto, že bych neměla sílu. Ale protože už mě nikdo nevnímá.“ Pokračovat ve čtení »