Iveta (42): „Vždycky jsem byla ta, jakou mě ostatní potřebovali.“
Ve škole jsem byla tichá.
Doma poslušná. V práci spolehlivá.
Ve vztahu klidná, rozumná, usměvavá.
Každý si mě chválil.
A já měla pocit, že když budu bezproblémová, budou mě mít rádi.
Jenže čím víc jsem se snažila zalíbit, tím víc jsem mizela.
Když jsem byla smutná, řekla jsem:
„To nic.“
Když jsem byla unavená, usmála jsem se:
„V pohodě.“
A když se mě někdo zeptal:
„Kdo vlastně jsi?“
Nevěděla jsem, co říct.
Jednoho dne jsem se na sebe podívala do zrcadla a řekla si:
„A teď to zkusím jinak. Bez masek.“
Ne všem se to líbí.
Ale konečně se líbím sobě.
