Lucie (37): „Chtěla jsem být máma, která všechno zvládá. Až jsem zjistila, že tím dusím nejen sebe, ale i jeho.“
Ráno bylo boj.
„Obuj si boty.“
„Tohle si nevezmeš.“
„Nesnídal jsi dost.“
Kontrolovala jsem všechno.
Co jí. Co má na sobě. Kdy spí.
Myslela jsem, že když budu důsledná, bude šťastný.
Ale on nebyl.
Byl podrážděný.
Uzavřený.
Někdy plakal jen proto, že jsem mu chtěla zastrčit tričko do kalhot.
A já taky nebyla šťastná.
Byla jsem pořád ve střehu.
Připadala jsem si jako dozorce.
A někde mezi pokyny jsem ztratila radost.
Jedno ráno jsem to zkusila jinak.
Vstal a šel si pro tričko.
Modré, s dinosaurem. A kraťasy – v říjnu.
Chtěla jsem zasáhnout.
Ale neudělala jsem to.
Jen jsem řekla: „Dobře. Vem si i mikinu.“
A nechala ho jít.
Přišel ke mně.
Objal mě. A řekl:
„Dneska je to dobrý den, mami.“
„Poprvé jsem řídila míň – a byla víc máma.“
