„Když mi zjistili rakovinu, bála jsem se říct to dětem. Nechtěla jsem, aby mě litovaly.“

Mariana (62): „Byla jsem silná celý život. A neuměla jsem si dovolit být slabá.“

Začalo to nenápadně. Únava, bolest, pár zmeškaných jídel.
Řekli mi to klidně, suše – karcinom prsu.
Seděla jsem v ordinaci, poslouchala další kroky, ale v hlavě mi běželo jen jedno:

„Jak to řeknu dětem?“

Celý život mě braly jako tu, co všechno zvládne. Ta, co vaří i v horečkách, co nikdy nebrečí, co vždycky pomůže.
A najednou jsem já byla ta, kdo potřebuje pomoc.


Týdny jsem jim to tajila. Chodila na kontroly, usmívala se na fotkách, vařila svíčkovou.
A pak jsem si jedno ráno uvědomila, že jestli budu dál předstírat, umřu dřív na samotu než na nemoc.

Řekla jsem to.
Plakaly. Ale byly se mnou.


A já pochopila, že být silná neznamená všechno vydržet.

Znamená to umět říct: „Bojím se. Potřebuju vás.“

Co na to říkáte?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Log In

Forgot password?

Forgot password?

Enter your account data and we will send you a link to reset your password.

Your password reset link appears to be invalid or expired.

Log in

Privacy Policy

Add to Collection

No Collections

Here you'll find all collections you've created before.