Simona (38): „Něco tak malého… a přitom mi to zachránilo den.“ Byla jsem vyčerpaná. Děti nemocné, muž na služební cestě, práce po večerech. Nevyspalá, podrážděná, bez špetky klidu. Všechno se hromadilo. Hračky na podlaze, neumyté nádobí, maily od šéfa. A pak – kapka. Malá, obyčejná hádka se synem. A já místo reakce… vzala koš a …

„Jednou večer jsem šla vyhodit smetí. A zůstala jsem stát na chodbě půl hodiny.“ Pokračovat ve čtení »

Marie (63): „Tolik let jsem byla jen máma. A najednou nevím, kdo jsem.“ Ráno jsem vstávala dřív než ostatní. Svačiny, aktovky, věci na tělocvik. Věděla jsem, co dělám. Měla jsem důvod vstát. A teď? Ticho. Nikdo nepotřebuje moji radu. Nikdo nečeká ve dveřích. Snažila jsem se zabavit. Uklidit, uvařit, číst. Ale pořád jsem měla pocit, …

„Když mi děti odešly z domu, zůstalo prázdno. Nejen na chodbě, ale i ve mně.“ Pokračovat ve čtení »

Renata (52): „Poprvé jsem měla čas přemýšlet, co vlastně chci.“ Pracovala jsem ve stejné firmě dvacet čtyři let. Každý den stejná rutina, stejní kolegové, stejný stůl. Nebyla to láska – ale jistota. A pak přišlo propouštění. Krabice, rozloučení, ticho. První týden jsem spala. Druhý týden jsem brečela. Třetí týden jsem se začala ptát: „Co vlastně …

„Když jsem přišla o práci, říkala jsem si, že to bude konec světa. Ale byla to moje největší šance.“ Pokračovat ve čtení »

Eva (41): „Nikdy jsem nemluvila o tom, že jsme bydleli na ubytovně.“ Moji rodiče byli laskaví. Dávali mi všechno, co mohli. Jenže to nebylo moc. Vyrůstala jsem v ubytovně, v jednom pokoji se sourozenci. Místo výletu do Chorvatska jsme jeli na houby. Místo kola jsem dostala použité brusle od sousedky. Ve škole jsem mlčela. Vymýšlela …

„Měla jsem krásné dětství. Ale pořád se za něj stydím.“ Pokračovat ve čtení »

Jana (45): „Nikoho jsem o pomoc neprosila. A pak jsem padla.“ Všechno jsem držela – rodinu, práci, finance, náladu. Vařila jsem, řešila rozbité auto, nosila domů výplatu, učila děti matiku. A v noci, když všichni spali, jsem brečela do polštáře. Ale nahlas jsem říkala: „Jsem v pohodě.“ „Zvládám.“ „To nic není.“ Jednoho dne jsem šla …

„Měla jsem pocit, že musím všechno zvládnout sama. Jinak nejsem dost dobrá.“ Pokračovat ve čtení »

Barbora (34): „Moje sebevědomí bylo jako make-up. Drželo jen do večera.“ Byla jsem ta hezká. Vlasy, řasy, nehty, řada komplimentů. Na Instagramu to vypadalo jako štěstí. Ale uvnitř? Neustálý tlak. Každé ráno mi začínalo otázkou: „Co na sobě opravím dnes?“ Zrcadlo bylo soudce. A každá fotka – test přijetí. Chodila jsem na rande, kde jsem …

„Nikdy jsem si nepřipadala krásná. A tak jsem dělala všechno pro to, aby si to ostatní aspoň mysleli.“ Pokračovat ve čtení »